Byla kouzelné a moc hodné štěňátko a jsem moc ráda, že nám zůstala doma zrovna ona.
Ejmínka je – já bych ji nazvala – DÁMA!
Ano, ten její pohled z boku, přehlížení všeho, co jí nesahá ani po kotníky, takový ten noblesní odstup a vyčkávání, až si ji laskavě přijdete pohladit na pelíšek. Ona se přece nesníží k tomu, aby byla vlezlá, otravná a vnucující se… však oni přijdou až za mnou, co já se budu namáhat, všichni jsou tu od toho, aby si mě hýčkali!!! 
I s krmením je to madam, jaká se hned tak nevidí. Ke každému jídlu přijde opatrně, zlehka očichá a zkontroluje obsah a teprve potom zkusí, co to vlastně dostala a s ledovým jakoby nezájmem začne jíst. Misku zásadně vyjídá v klidu, decentně a vždy jako poslední s občasným hraným nezájmem o jídlo, protože ví, že když bude dělat drahoty, panička jí tam přihodí ještě něco dobrého navíc a pokud ne, alespoň jí misku zvedne do takové výšky, že se nemusí ohýbat… I kokina si zbaští až jako poslední, celou dobu jen hlídá a až holky to svoje smlsnou, teprve potom se ona pomaloučku uráčí to své taky sníst.
Na cvičáku vždy cvičila poctivě a velmi precizně, pomalu jako voják a tvářila se u toho nesmírně vážně a důležitě. Ale hlavní bylo, že ji to i bavilo. S Ejmí jsme zkoušely i pasení oveček a kačenek, agility, služební výcvik a do všeho se vrhala s chutí a s nadšením. Canisterapii taky moc miluje, hlavně u dětí, to si opravdu užívá a je moc spokojená, když se jí někdo speciálně věnuje. A je pravda, že je nejposlušnější.
Je to moc hodná a mazlivá fenka s nádhernýma očima a její jemné a povznesené chování mě občas rozesměje – to by ji člověk musel vidět, jak se tváří.
Jediným nešvarem, který má je, že huláká na cizí psy. Pokud k pejskovi nemůže, dává všem patřičně nahlas sežrat, že takové omezování se jí pranic nelíbí a dožaduje se okamžitého setkání tváří v tvář. Pokud je jí to umožněno, ihned se uklidní a se zájmem se s pejskem seznámí nebo pozdraví. Jestliže je jí to ale znemožněno, ještě dlouho hlasitě protestuje…
Je děsnej závislák a pokud se děje něco mimo pravidla (pořadí v krmení, v odměnách, v hlazení, česání), dá nám pěkně najevo, že se jí to nelíbí a uraženě odchází. Často mám pocit, že je AUTISTA… 
Je nejvíc užvaněná ze všech holek, komentuje i každodenní zapínání obojku před vycházkou, diskutuje s Vámi o pomalosti, se kterou se na prochajdu chystáte a vlastně komentuje kde co… Je to prostě „EJMA“.