Enolka – co o ní napsat… 

Enolka je naše čtvrtá, zatím poslední fenečka, kterou jsme si nechali z vrhu D, když nám zemřela naše téměř tříletá Beruška. Enolka je Berušce vzhledově hodně podobná, ale povahou je úplně jiná, je to raubíř- ale v dobrém. Miluje krabice, které stejně jako ostatní holky dokáže rozcupovat na malé kousky, ale Ený si v tomhle úplně libuje a tak jí dopřáváme krabiček, krabic i kartonů velké množství. Díky tomu nikdy nezničila nic jiného. Miluje plyšáky, s těmi vybíhá do zahrady pokaždé, když ji pouštíme ven, plyšáky si bere i domů, spí s nimi, cpe je každému na potkání, aby se s ní všichni o ty hračky přetahovali. Pokud hračka navíc píská, umí si dokonale s tím zvukem pohrát – i delší dobu. Enolka si prošla i výcvikem na cvičáku, zkusila si agility a občas si ho doma zaběháme, doma s ní blbnu u dogdancingu, ale nejvíc zbožňuje procházky, to pak s plným nasazením tahá jak zkušený tažný pes. Proto se jí i díky tomu v roce věku začaly vtáčet přední tlapky, její touha a síla v tahu byla a je opravdu velká. Naštěstí je to jen vada získaná a ne vrozená a tak si kvůli tomu neděláme starosti a necháváme ji užívat si procházky občas i v jejím tempu, dokud nemám ruku úplně zničenou. Občas si na procházkách navíc užívá lov myší, v tom je nepřekonatelná a náramně si tuhle zálibu užívá společně s maminou Ejmínkou. Enolka je náš benjamínek, občas dovede pěkně pozlobit a potrápit naše nervy, když se všude snaží vecpat, všude chce být první, všechno potřebuje vidět, všechno ji zajímá…, ale je to poslušná a hodně mazlivá fenka a pokud dostane vynadáno, zaleze si na pelíšek a tváří se zoufale a strašně ublíženě. Miluje být s námi, miluje být sama, miluje být s kýmkoli, kdo se s ní chce mazlit nebo si s ní hrát. Má velkou potřebu doteků a tak usíná nalepená na Ejmínce nebo na Elince, pokud je doma, lehává nám přímo na nohy nebo se dotýká aspoň hlavou a tak jí občas říkám, že je jak kanagom, prostě lepidýlko.Je to naše milované sluníčko.