A co vím já? Ebinka byla trošinku smolař už od narození… narodila se jako poslední a jako jediná císařem s malou nadějí na přežití. Chvíli trochu doháněla sesřičky – a úspěšně. Měla pak smůlu i na lidi, kteří o ni zprvu projevovali zájem. Než odešla z domu, bylo na ni postupně několik „vážných zájemců“, kteří si to vždy po pár dnech rozmysleli a nikdo neví proč… poslednímu zájemci jsem ji nakonec nedala já z vážných obav o štěndo. Ale její „smůla“ skončila v okamžiku, kdy mi zavolala Míša, že si vezme Ebinku ona – pro maminku. A já byla sice děsně překvapená, ale strašně ráda, že se dostane malá do skvělých rukou a navíc tak napůl za sestřičkou Ona totiž Ebinka byla neuvěřitelně hodná a miloučká fenečka a zasloužila si být někde, kde jsem věděla, že ji budou milovat!

Dnes je krásná, úspěšná ve sportu i na výstavách a pokud vím, taky se s ní do budoucna počítá do chovu.

A opět se budu opakovat – moc a moc děkuji Míše i její mamince Jitce za úžasnou péči a lásku o tuhle kouzelnou holčičku!!!